Testo Desatero Krutých Zim Přežitých V Teple žhnoucí Záře Slávy Minulé

Já, vojvoda druhdy mocný a cituprostý panovník
Ří?i svoji rekům mlad?ím jsem ji? dávno přenechal
Na svůj lesní hrádek skromný, jen? v temném hvozdu dobře skryt
Na vejminek zaslou?ený honem rychle pospíchal

Míru splaceného krví prolitou chtíc u?ívati
Klidu v du?i, řádu v mysli bez vojenství rozvíjeti
Nahánění ?elem divých, pojímání panen krotkých
Turnajůch s tupými dřevci, mnohých her v kostky a v karty
I sportůch druhých v?elikých podobně tak u?lechtilých
Pěstovati ku radosti i pro zdraví svého dosti

Hodokvasům bezbřehým nestřídmě se oddávati
Z rohu stálé hojnosti ku smrti se opíjeti

V?ak mi míru věčného není zcela dopřáno
Sejíti stářím poklidným není je?tě souzeno
Červ pochybnosti pilný skrytě práci svou provádí
V hlavě mojí hlas podivný podivnou řeč podivně dí

"Pane můj druhdy mocný, u? dlouze pouze sní?
Promni svůj zrak zkalený, ať krutou pravdu zří?
V?dyť je?tě dnové tví vůbec nejsou sečtení
V?dyť je?tě tělo tvé není zcela scvrknuté
V?dyť je?tě pa?e tvá mocně mečem vládnout zná
V?ak nicota nicotná za?iva tě po?írá"